Kouzlo zachytit podobu lidské tváře

Oscar Wilde charakterizoval umění jako „všeobjímající bezúčelnost“. Ale soudní skicy tváří zlodějů a vrahů založené na svědeckých výpovědích jeho teorii vyvracejí – ony totiž usvědčily mnoho delikventů.
Počítače jsou schopny vytvořit zázračné mechanické podobizny Marilyn Monroe či Alberta Einsteina, doslova perfektní portréty sestavené z různých číslic odlišných stínů či miniaturních fotografií. Ale kdo z vás se kdy pokusil o portrét perem, tužkou či barvou?
Z těch nejslavnějších nás napadnou jména jako Leonardo, Dürer, Rembrandt, Goya, Daumier, Picasso, Matisse a Bacon. Ptám se, protože kouzlo vystihnout lidskou podobu – přetvořit lidskou rukou vedenou linku v podobiznu člověka, jeho charakterové, osobní vlastnosti, povahu a individualitu – odedávna přitahuje.
Lidská dovednost na této úrovni je dokladem neuvěřitelného předstihu před ostatními druhy v živočišné říši.
Před padesáti lety na Yaleské univerzitě jsem díky Josephu Albersovi poznal, že jediný způsob, jak plně docenit díla starých mistrů, je vlastní snaha je vytvořit. Jen si sedněte a pokuste se o Matissův profil, Gauguinův portrét Van Gogha, Picassovy portréty Kahnwailera, Baconovy studie Michela Leirise nebo, s vaším dovolením, jeho triptych mé vlastní tváře z roku 1975. Vytvořit takové podoby bez pracného a zbytečného šrafování a stínování je géniem portrétní karikatury a portrétního umění vůbec. Před vynálezem fotografie (pochopitelně) posunuly tyto schopnosti člověka na samý vrchol žebříčku vizuálního umění.
Historie nám zanechala památky typu Pantheon a Akropolis, řecko-římské sochy, téměř zázračného Michelangelova Davida a Pietu, ale také eleganci býčích zápasů ve vrcholném podání Manoletiho, Dominguina a Cordobése.
Odkazem své doby jsou Velásquezovy a Goyovy portréty královských rodin a papeže, Bourgerauův detail lidské pokožky, Rodinovo zpracování svalstva a monumentální hold Balzacovi. Mistrovská individualita a originalita impresionistů, Gauguinovy kresby, dřevoryty a olejomalby, Renoirovy smyslné ženy, Vuillard, Seurat, Manet – pozemská díla, která posunula naše kulturní dědictví do nových výšin (a cen).
Po mých vlastních mnohaletých zmatených pokusech proniknout do tajemství a kouzla zachytit podobu lidské tváře a osobnosti, na Akademii i mimo ni, na papíře či plátnu, a dokonce ve fotografických portrétech mých přátel, tady přísežně prohlašuji, že v díle Josefa Blechy, v jeho velikém testamentu portrétních karikatur, nalézám mimořádný talent, jehož je tak obtížné nabýt. Přál bych si jen, aby mi prozradil, jak to dělá.

                                                                                                                                                                                                                                                        Peter Beard