Alena Vršanská

DOLŮ PO ÚBOČÍ

MgA. Alena Vršanská se narodila 1990 v Pardubicích

Studium
2016 – 2019 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér grafiky I., škola Dalibora Smutného
2013 – 2016 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér grafiky I., škola Jiřího Lindovského
2010 – 2013 Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, jednooborová výtvarná tvorba se zaměřením na vzdělávání
Výstavy
2020 Krajinou bez konce, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk (samostatná)
2019 Dialogy, galerie Kooperativa, Praha (kolektivní)
         Krajinow, Muzeum umění a designu Benešov (kolektivní)
         Sin Rumbo Fijo (contemporary graphic art), Palacio Hocasitas de Balmaseda, Bilbao (kolektivní)
         Prostory grafického myšlení, Galerie Hollar, Praha (kolektivní)
         Pohled do krajiny očima mladých umělců, Galerie České spořitelny, Praha (kolektivní)
2018 Grafika Roku 2017, Clam-Gallasův palác, Praha (kolektivní)
         Rozbřesk – současná krajinomalba, Východočeská galerie v Pardubicích (kolektivní)
         Krajinou, Konvikt, Olomouc (kolektivní)
2017 Grafika Roku 2016, Clam-Gallasův palác, Praha (kolektivní)
         Kopec Sokol, Krajská knihovna v Pardubicích (samostatná)
         „MEZI“ Alena Kožená/ Antonín Sondej, Onkocentrum Zelený pruh, Praha
2016 Grafika roku 2015, Clam-Gallasův palác, Praha (kolektivní)
         Jen zem, Artotéka – Opatov, Městská knihovna v Praze (samostatná)
          Krajina, Caffe Imrvére, Praha (samostatná)
2015 Galerie Chodba, Pardubice (kolektivní)
         Bez vize, Galerie Freud and Thal, Bruntál (kolektivní)
         Grafika roku 2014, Clam-Gallasův palác, Praha (kolektivní)
2014 Tři pohledy do krajiny, Galerie Morzin, Vrchlabí (kolektivní)
         Spirála krajiny, Gavu, Praha (kolektivní)
         Kavárna Kaplička, Hradec Králové (kolektivní)
2013 Galerie Chodba, Pardubice (kolektivní)

Ocenění
2018 Cena za serigrafii na Grafice roku 2017
2017 Ateliérová cena za celoroční práci

Vrsanska 1

Krkonoše, 2018

tuš na folii, 168 x 210 cm

Vrsanska 3

Krkonoše

tuš na folii, 40 x 20 cm

KRESBY ALENY VRŠANSKÉ


    Dívám-li se na kresby Aleny Vršanské, napadá mne jako první slovo soustředění. Téměř zenově zaostřený pohled do krajiny. Krajina je jejím bytostným tématem, možná posedlostí nebo mantrou.  Autorka se ostatně k východní tradici hlásí – japonskou a čínskou tušovou kresbou, malbou a dřevorytem byla před léty silně inspirována. 
      Na počátku byly možná rozměrné lavírované kresby tuší. Sama tato technika redukuje krajinné útvary na valéry šedí, zároveň dovoluje vytvořit iluzi prostoru a potlačit rozptylující detaily. Velkoformátová kresba Jezero tak zprostředkuje pozorovateli vjem mohutnosti a rozlehlosti krajiny, která autorku uchvátila v Irsku.  Na jiných kresbách zobrazuje v několika plánech hory zastřené mlžným oparem. Některé redukuje už jen na několik linií a odstínů šedí a bez kontextu s jinými obrazy bychom je mohli pokládat i za abstraktní malbu.
     V následujících kresbách začíná autorka používat tahů štětce, čárek a bodů jako samostatného stavebního prvku kreseb. Sílou, hustotou a směry tahů zobrazuje zostřeně větší plochy a kresby nabývají podoby rozměrných grafik. Pracuje současně i se sítotiskem, kde záměrným využitím hrubšího rastru také kresbu výrazně fragmentuje. Experimentuje různými směry a někdy zkouší týž krajinný motiv nebo jeho část ztvárnit rozličnými technikami i jejich kombinací. 
     Tématem pro Alenu Vršanskou krajina zůstává. Podle jejích vlastních slov však došla ve stylizaci na hranici, kde kresby už nemusí ani krajinu připomínat. Začala postrádat reálný prvek – záchytný motiv pro pozorovatele, kterým mohou být cesty vedoucí krajinou, ohrady pastvin nebo telegrafní sloupy. Ohrada někde vytváří předěl mezi pevnou zemí a proměnlivou lesní vegetací, jako by oddělovala dva světy (Glendalough). Cesta v krajině je oproti tomu zvláštní magickou linií, dodávající obrazu napětí. Směruje náš pohled, vyvolává nové asociace a otázky a otevírá možnost vytvořené obrazy srozumitelněji číst. Ostatně ani v zenu není důležitý cíl, ale cesta sama.
     Zdánlivě nepodstatné jsou skupiny osob, které se tu a tam na kresbách objevují. Můžeme v nich vytušit všudypřítomné turisty. Nepatřičné kolemjdoucí, zobrazené často jen siluetou. Někde si jich povšimneme až po chvíli, ukryté v kresbě čekající až je objeví náš nedokonalý zrak. Připadají mi jako jakýsi znepokojivý vzkaz nebo možná ironická glosa zanechaná pozorovateli. 
    Kresby Aleny Vršanské můžeme vnímat jako artefakty, ale jsou současně autentickým záznamem autorčiny meditace o přírodě. Zadíváme-li se pozorně, vycítíme v mnohých plochách obrazů jemné vlnění. Jindy kresby evokují pohledy z ptačí perspektivy nebo topografické plány; jen v poněkud abstrahovanějším provedení.  Autorka si tak možná vytváří  i vlastní mentální mapy oblíbených míst.

Jan Adamec

 

Les, 2018

kombinovaná technika, 45 x45 cm

Vrsanska 5

Bez názvu, 2018

tuš na folii,