Karel Kafka
Obrazy
Karel Kafka se narodil 7. července 1945 v Kolíně. Žije a pracuje v Pardubicích.
V letech 1963 – 1968 studoval na katedře výtvarného umění a teorie Univerzity Palackého v Olomouci. Absolvoval postgraduální studium figurální kompozice a portrétu na Akademii výtvarných umění v Praze (1968 – 1970) v ateliéru prof. Karla Součka, významného člena válečné Skupiny 42. Jako středoškolský profesor se pak sám věnoval během své profesní kariéry i výuce malby.
Počáteční zaměření na figuru a portrét vystřídala v Kafkově tvorbě krajinomalba, vycházející z bohatých tradic českého moderního umění. Během pobytů v Německu, kam jezdil mnoho let malovat i vystavovat, získal významné zahraniční zkušenosti. V devadesátých letech prošel jeho výtvarný styl asi největší změnou a přiblížil se stále aktuální abstrakci. Výchozím bodem Kafkovy tvorby byl český informel, představující u nás v té době již estetizovaný, svébytný proud expresivní strukturální abstrakce, volně navazující na hnutí informelu mezinárodního. Karel Kafka nějaký čas vycházel ve svém „tmavém“ období z jeho tradice, k níž patří nadosobní, gestický záznam existence. Později rozvinul svou tvorbu do vlastní formy, korespondující s privátním posunem ve smyslu nového, pozitivnějšího vnímání života. V základní tlumené barevné škále taktilně pojednané plochy se objevily pestré tóny drobných, ale o to výraznějších barevných akcentů, dominujících celkové barevné kompozici. Uplatňují se i složitější prvky kompozice lineární. Rozptýlené vnitřní světlo, které v předchozí etapě tvorby zůstávalo jakoby uvězněné v rámu, se osvobodilo, a vychází ven z obrazu. Vnitřní téma, které Kafka zpracovává, se stává stále bohatším a často vyžaduje vyjádření v příbuzných dvojicích či trojicích variant.
Na výstavě, uspořádané při příležitosti autorových osmdesátin, je dvěma autoportréty představena tvorba figurální a můžeme tu nalézt i ukázku z období informálních začátků jeho současné abstraktní tvorby. Jádro expozice tvoří obrazy z poslední doby. Jejich výsledná podoba vychází z technicky náročného postupu, při němž se uplatňuje plastičnost podkladu. Obraz začíná vznikat zpracováním bílé reliéfní struktury plochy, do níž mohou být integrovány materiály, které se ve výsledku uplatní pouze svým trojrozměrným tvarem. Autor využívá letitou zkušenost s fyzikálními procesy, způsobujícími praskání a krakelování tohoto základního materiálu. Následují fyzické akce v podobě škrabání, řezání … dokud není podklad připraven pro nanášení lazurní barvy, která je podle potřeby vymývána a znovu nanášena. Postup je kombinován s dalšími technikami. Výsledné dílo vzniká s ambicemi autentického otisku konkrétních prožitků autorovy senzibility a v průběhu celého svého vzniku je připravené nabývat autobiografické rysy.
Obsah abstraktního díla, v němž původně rezonoval pocit vyčerpanosti formy závěsného obrazu a přiznání její ztráty, posunul Karel Kafka do lyrické podoby definované výtvarnými prvky, které jsou obraznému umění vlastní. Jeho aktuální dílo není pro diváka tajemstvím, určeným k dešifrování složitého autonomního obsahu, ale tichým zastavením, soustředěným ponořením, nabízejícím očišťující návrat k principům vizuálního procesu, neustále atakovaného v kontaktu se současným světem, přeplněným optickými podněty.
Výběr sólových výstav:
1991: Weisenheim / Berg, Německo
1992: Freinsheim, Německo
1992: VČD Pardubice
1993: Hambacher Schloss, Německo
1995: Galerie Gong, Pardubice
1998: Radnice, Pardubice
1998: Galerie Goller, Selb, Německo
2003: Galerie Rondo, Hradec Králové
2004: Radnice Plzeň
2005: Cafe Sofia Litomyšl
2009: Univerzita Pardubice
2009: Radnice Lázně Bohdaneč
2012: VČD Pardubice
2016: Mázhaus Pardubice
Vladimír Hanák