Ondřej Petrlík

Uvnitř jsou zvířata

Ondřej Petrlík (narozen 1989, Šternberk, Česká republika) žije a tvoří v Praze a Pardubicích (Česká republika). Absolvoval ateliér Václava Skrepla a Jiřího Kovandy (Akademie výtvarných umění, Praha). Z mezinárodních studií je důležité zmínit stáž u Hanse Petera Adamskiho (Hochschule für Bildende Künste, Dresden).
Na Petrlíkových rozměrných plátnech nacházíme bujné inspirace živoucí přírodou, zároveň však jeho obrazy vypráví příběh okázalého vnitřního světa životní zkušenosti a fantaskní až surrealistické abstrakce. Jeho dílo na první dojem působí hravě až dětsky naivním dojmem pro svou čistotu vzezření, avšak jakmile jednou vstoupíme, vydáme se do skrytých sfér plných poztrácených symbolů a vzpomínek. Postupně se nám vyjeví celá škála vodítek a klíčů k pochopení jeho lyrické exprese jakožto pojmu, jímž bychom velkoryse mohli vyjádřit citlivou poezie vyprávějící hloubku umělcova projevu. Jeho dílo nám následně propůjčí zcela nový vhled do mnohavrstvých krajin, v níž se nám jako z mlhy vyjeví svět kolem nás včetně bohatství vycházejícího z tradic a kultury jakožto dotek staletého českého dědictví. Práce Ondřeje Petrlíka je velmi dobře přijímána na české (Praha, Brno, Litomyšl), tak i mezinárodní scéně (Leipzig, Basil).

Samostatné výstavy (výběr)
2020 Vanitas, Galerie Ferdinanda Baumanna Praha
2019 Acqau Alta, Vnitroblok Praha
2018 Černý lev/ Black Lion, Svit Praha
2017 Portréty/Portaits, Galerie Ibis Pardubice
2017 Nepřítel v bytě, Galerie I. patro Praha
2016 Brigitte Bardotová, Jedna dva tři Gallery Praha
2014 Me and you, 35M2 Praha
2014 123, Kulturny dom Leipzig

Skupinové výstavy (výběr)
2019 Portréty, Moravská galerie v Brně
2016 Česko – rakouské hvězdy, Galerie Miroslav Kubíka Litomyšl
2016 Against nature, Národní galerie v Praze
2016 Malby, Svit Praha
2015 Absolventi AVU, Národní galerie v Praze
2015 Black horses, Adam Gallery Brno
2014 Atelier, Basel
2013 6. ročník ceny kritiky za mladou malbu, Galerie kritiků Praha

 

Často mám dojem, že u současných výstav se setkáváme spíš s instalacemi, site-specific nebo jen s počítačovou animací. Velmi dlouho se už mluví o tom, že závěsný obraz je mrtev. Moje otázka je tedy, proč je pro tebe bytostným vyjádřením právě obraz?
S tím úplně tak nesouhlasím. Lidí věnujících se malbě je v poslední době mnohem víc, než bylo třeba v 90. letech, když všichni začali objevovat nová media, V té době se věnovali dost těm „jiným věcem“, protože jim malování obrazů přišlo zpátečnický. Já jsem ale z generace, která tahle paradigmata už neužívá. Já jsem z jiného prostoru, ale hlavně jsem napojenej na určitou tradici obrazu. Takže aniž bych věděl přesně čemu, nebo jakému mediu se budu věnovat, tak mi malování přišlo jako nejpřirozenější.
Pracuju tím způsobem, že nad tím přemýšlím jen do určité míry. Zajímá mě vlastní proces malování. Přemýšlím a vyjadřuji se barvou a linií a proto se věnuji obrazu.

Viděl jsem obsáhlé skicáky plné kreseb, nejčastěji přírodních motivů a figur. Samozřejmě, že kresba je něco jiného než malba, ale přesto mám dojem, že v ní pokračuješ trochu jinam. Vycházíš z některých kreseb nebo transformuješ nějak kresebné záznamy při malbě obrazu?
U obrazů mě zajímá barevný vstup, ten je jako první. Důvody k tomu začít dělat obraz mám různý. Jeden z častých důvodů je to, že si říkám „ tak bych udělal třeba modrý obraz“. A ta signální barva může být již motivem.
V kresbě zobrazuji rozmanité figury nebo rostlinné motivy, které postupně redukuju. Kresby tedy jsou více vázány k reálným motivům. Oproti tomu u obrazu pracuji s barvou, strukturou a formou.
Mimo to při práci potřebuju mít formální nebo kompoziční problém, který řeším a taky potřebuju překvapení. Z výsledku jsem často v šoku a vždycky z toho nějak vybruslím. A to je v tvorbě moment, který mne nejvíce vzrušuje. Proto to dělám, protože jsem na tom pocitu závislej.

Prvoplánově si ale návštěvníci výstavy, kteří nebudou dostatečně pozorní, mohou myslet, že jsi abstraktní malíř. To tak samozřejmě není, protože neděláš obrazy zařaditelné mezi nezobrazující malbu. Spíš je sdělení zastřené prací s barvou ….
.. a minimalismem. Nezobrazivé je pouze v prvním plánu. Klíčem k pochopení plánu druhého zobrazivého může být nepatrný detail nebo znak, který se proměňuje v příběh nebo objekt. Pochopitelně možnosti interpretace jsou nepevné a tedy různé. Tato různost bývá často rysem mojí malby. – příběh může být příběhem čáry, která začíná a končí … Mě ale zajímá víc, nechci říci literární příběh, ale spíše pohádkovej příběh… ten symbol, kterej může představovat úsměv, ústa, slunce, měsíc, svíčku, noc….

Výstava se jmenuje „Uvnitř jsou zvířata“. Diváci, kteří se nechají vést názvem, mohou zvířata hledat, ale mnohdy najdou spíš znak
a není tady ani doslovný příběh.

Obrazy na výstavě vystavené mají často něco zvířecího v sobě, někdy to je opravdové zvíře, které tam fakticky vidíme. Někdy ale to je spíše jen zvířecí chování – zuřivé či krotké, klidné, neklidné.

Kromě toho je na výstavě jedno zvíře, které bylo poměrně krvelačné. Tady je prezentováno s jemnou narážkou jen siluetou.
Zvíře to bylo, ale upřimný. Za l. republiky bylo poslancem za komunistickou stranu, a když se ho ptali v parlamentu, jak to vypadá v Sovětském svazu, pělo ódy jak je tam všechno skvělý. A na otázky k probíhajícím popravám, řeklo – to je pravda a u nás budeme popravovat taky.

Rozhovor s autorem výstavy vedl Jan Adamec