Jan Holkup

POSEDY – svéráz národní tvořivosti

Jan Holkup se narodil 1981 v Pardubicích. Vystudoval ČVUT a živí se jako konstruktér strojních zařízení. Ve svém volném čase se věnuje rodině, výletům do přírody, klavíru a focení. Zejména dokumentární fotografie na téma dětství a posedy se stala jeho posedlostí.
www.facebook.com/mysliveckeposedy

Zachytit kouzlo (ne)všednosti.
V životě jsem dělala dost zvláštních věcí. Psaní úvodního textu k výstavě o posedech je jednou z nich. Nemám  vztah k myslivosti, natož k po-sedům. Co mě na sbírce ve skutečnosti zajímalo, bylo to, proč někdo obětuje tolik volného času právě focení posedů? Určitě se dají fotit zajímavější věci než „pár stlučených prken“. Když jsem ale tuhle krásnou pábitelskou sbírku uviděla, pochopila jsem.  Celá sbírka svědčí o schop-nosti podívat se na obyčejné věci jinýma očima. Hledat krásu na první pohled skrytou. Zachytit přehlížené všední „klenoty“. I kdyby to bylo jen pár stlučených prken. Ve skutečnosti ale fotografie zachycují mnohem víc. Některé posedy v sobě nesou tolik energie, tvořivosti a fantazie, že by jim řada katalogových rodinných domů mohla závidět.
Posedy – jedinečné i přehlížené. Uměli byste naplánovat výlet naší krajinou, aniž byste cestou narazili minimálně na jeden posed? Domnívám se, že velmi těžko. Posedy najdeme na každém rohu lesa. Dodávají krajině specifický ráz. A přesto stojí skromně stranou, úplně mimo zájem architektů a dokumentaristů. Asi všichni si tyto stavby spojíme hlavně s lovem. Ale často to není jejich jediný účel. Majitelům slouží i k jakési meditaci, někdy i k dobrovolnému azylu. Stávají se místem, kam se dá utéct před civilizací nebo starostmi všedního dne. Mnohým nabízejí seberealizaci a naplňují představu zlatých českých ručiček. Také jste si jako malí s velkou vášní stavěli bunkry a skrýše? Pak se jistě vcítíte do duše tvůrců svérázných staveb.
Svoboda bez norem. Ještě jedna věc je pro posedy specifická. Stavby stojící mimo zájem okolí (a tak trochu i mimo zákon) mají vlastně velké štěstí. Nejsou svázány žádnými normami ani bezpečnostními předpisy. I proto se vám možná některé konstrukce budou zdát dost odvážné. Vydrží jim jejich svoboda a originalita? Nejspíš je čeká podobná budoucnost jako ohrožené druhy v krajině – budou ubývat. A tak na našich cestách možná budeme v budoucnu potkávat jen posedy, které si kdokoliv objedná za pár minut na internetu. Jistě budou pohodlné, stabilní, bezpečné, certifikované… a zoufale nudné. O to cennější tahle sbírka může být. Zachycuje kouzlo jedinečnosti. Dokud je ještě čas.

Bára Dvořáková