TOMÁŠ MĚŠŤÁNEK
ZA KULISAMI ŽIVOTA
Tomáš Měšťánek
(20. dubna 1951 – 30. ledna 2021)
Výstava, nazvaná Za kulisami života, představuje s podtitulem vtip, alegorie, absurdita, nadsázka, groteska a zamyšlení v tvorbě Tomáše Měšťánka výběr z díla akademického malíře, který před čtyřmi roky, v době končící covidové pandemie, zemřel. Dokud zdraví dovolilo, neustále maloval. Netoužil po kariéře, o slávu se příliš nestaral a málo ho zajímaly i názory kritiků. I když dobrovolně přijal pozici jakéhosi outsidera české umělecké scény, pracoval ve svém uherskohradišťském ateliéru s udivující energií a temperamentem, aby se prostřednictvím obrazů podělil o své neokázalé prožívání okolního světa. Velkému tvůrčímu nasazení odpovídal i malý zájem o datování vlastních děl a nechuť opatřovat je názvy.
Tomáš Měšťánek byl bytostný malíř a vnímavý člověk, který si oblíbil prokleté básníky, dobrou literaturu, staré francouzské filmy i existenciální filosofii (Alberta Camuse). K jeho rehabilitaci a zaslouženému zařazení do kontextu české moderní malby přispěly v poslední době, kromě řady článků, i pražská retrospektiva v Centru současného umění DOX (2023), následná výstava ve Slováckém muzeu v Uherském hradišti (2023/24), letošní výstava v Topičově salonu na Národní třídě a nově i zastoupení ve sbírkách pražské Národní galerie. S ukázkami Měšťánkova díla se teď může poprvé setkat i pardubické publikum.
STUDIUM
Střední uměleckoprůmyslové škola (1966–1971)
grafická speciálka při Střední uměleckoprůmyslové škole (1970–1971)
Akademie výtvarných umění (1971–1976, ateliér figurální malby, prof. Karel Souček)
VYBRANÉ SAMOSTATNÉ VÝSTAVY PO ROCE 2010
2010
Londýn, The Brick Lane Gallery
2011
Uherský Brod, Galerie Panský dům
Olomouc, Galerie Promavesi
Kroměříž, Muzeum Kroměřížska
Kolín, Městské divadlo
Brno, Galerie Inspiro (s E. Fuksovou)
2012
Uherský Brod, Galerie Q
Olomouc, Galerie Patro
Uherský Brod, Klub kultury, kresby
2013
Nový Světlov, Zámek Bojkovice
Praha, Kostel sv. Martina
2014
Praha, Divadlo bez zábradlí
Bratislava, Drink and Gallery Andy
Praha, Kino Aero
Praha, Obrazárna Kamenný stůl
2015
Uherské Hradiště SD
2017
Kroměříž, Muzeum Kroměřížska
2019
Praha, DOX
Olomouc, Galerie G
2021
Olomouc, Galerie G (s Ivanem Bukovským)
2023
Praha, DOX
Brno
Uherské Hradiště, Galerie Slováckého muzea
2025
Praha, Topičův salon
REALIZACE (VÝBĚR)
1978
Slušovice, smuteční síň MNV, triptych Mládí, stáří, smrt
1984
Praha, Československý rozhlas, kolekce obrazů
1985
Kunovice, Let, figurální kompozice a zátiší
1987
Holubice, motorest Rohlenka, cyklus sedmi figurálních kompozic
1988
Brno, hotel Voroněž, figurální triptych
Hluk, Mateřský škola, smalt na plechu
1989
Kroměříž, hotel Oskol, figurální triptych
Hluk, smuteční síň, figurální kompozice Život
1994, Brno, banka Haná, cyklus obrazů
Zastoupení ve veřejných sbírkách:
Národní galerie Praha
Moravská galerie v Brně
Galerie Slováckého muzea v Uherském Hradišti
Galerie výtvarných umění v Hodoníně
Měšťánkův umělecký názor dozrával na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, když se u nás jako součást neformálního mezinárodního hnutí nové figurace prosazovali malíři, navazující na tradici grotesky v české malbě – osobnosti z uskupení Šmidrů a Křižovnické školy. Díky kontaktům s francouzským teoretikem Gérardem Gassiot-Tallabotem mohlo být hnutí nové figurace představeno ve svém úplném, internacionálním rozměru, i pražskou výstavou. Toto ovzduší se však mělo záhy zásadně změnit, rozplynout v nepřízni absurdní normalizační kulturní politiky. Vztah Tomáše Měšťánka k prvku grotesky vycházel z velmi privátního, senzitivního základu. Opilci z nočních barů a jejich krásky, temné uličky, nádražní hospody, moderní hrdinové, kráčející ve světlech velkoměsta i v opuštěnosti periferie, bezdomovci, starci a sportovci (sám býval boxerem) neměli v Měšťánkovi jen pouhého vnějšího pozorovatele. Uměl se na ně dívat s citlivou účastí i nemilosrdnou kritikou – neobyčejnou schopností, pro kterou miloval velké postavy dějin malířství: Caravaggia, Toulouse-Lautreca a především, Vincenta Van Gogha.
Kolekce obrazů Tomáše Měšťánka, připravená kurátorem výstavy Pavlem Janouškovcem pro pardubickou galerii FONS, je sestavena tak, aby divákovi zprostředkovala charakteristické prvky jeho zralé, figurativní pozdní tvorby. Výběr děl spojuje kromě tematické příbuznosti (část z nich je zaměřena autobiograficky) i prezentace použitých výtvarných postupů. Pro tyto obrazy je charakteristická bezprostřední, spontánní nadsázka s níž se autor rozhodl brutálně zaútočit na pozornost diváka. Měšťánek si bere pro své výpravy za kulisy života na pomoc karikaturu, vtip nebo groteskní zkreslení; včetně zkreslení perspektivního, přiznávajícího postavám a předmětům takovou velikost, která odpovídá jejich předpokládané důležitosti v očích diváka. Volba výtvarných prostředků je určena ke komentování a umocnění prožitku konkrétního minipříběhu, jenž byl prvotní, naléhavou příčinou vytvoření obrazu. Pokud téma nepotřebuje ke svému vyznění hluboký prostor, volí Měšťánek, v souladu se snahou o úspornost vyjádření, raději prostor mělký, zhuštěný. Malířský výraz vychází z transparentní, výrazně expresivní techniky nanášení barevné pasty. Zacházení s barevnou výstavbou (kompozicí) obrazu upřednostňuje dominanci námětu a jeho příběhu. Také lokální barva předmětu a jeho objem jsou vázány na narativní funkci – na úkor funkce popisné. Světelná kompozice obrazu je zpravidla založena na samotných světelných vlastnostech čisté barvy, které zároveň hrají významnou roli při vygradování expresivního účinku. Tomáš Měšťánek nám předkládá obraz svého světa bez okolků, s přímočarostí boxera, úsměvem klauna i moudrostí, bez níž bychom toho za kulisami života mnoho neviděli.
Vladimír Hanák