Vladislav Mirvald

Geometrické kresby a zátiší

VLADISLAV MIRVALD  (1921–2003)  – malíř, kreslíř, fotograf, pedagog, divadelník, rybář. Narodil se v Záluží u Mostu, ale od prvních válečných let je spjat s Louny. Vystudoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii na Karlově Univerzitě v Praze. Byl členem skupin Křižovatka a Klub konkretistů a je zařazen do okruhu Nové citlivosti. Patří mezi Lounskou krajinářskou školu se svými přáteli a spolužáky Zdeňkem Sýkorou a Kamilem Linhartem. Krajině se věnoval po celý svůj tvůrčí život. Vyšel z experimentu a zájmu o racionální složky uměleckého vyjádření. Kaňkáže a zmrzláže z počátku 60. let studují náhodu, nové téma v českém umění. První geometrické kresby tuší vznikly v roce 1964, zprvu byly založené na pravoúhlých geometrických tvarech, postupně se začaly objevovat soustředné či protínající kružnice, výseče, mezikruží a rozvlněné válcové plochy.

Motivy z kreseb Mirvald často rozvedl do podoby rozměrných maleb. Obrazy konstruoval olejem na plátně, zcela bez ovlivnění počítačem, už od roku 1964. V malbě vytrval až do pozdních devadesátých let. V roce 1967 vzniklo také několik oboustranných obrazů zavěšovaných do prostoru. V ploše postupně přibývaly mutace, kontinuální a undulační válce, moiré, Archimédovy spirály a Rombergovy křivky. Charakteristické jsou opticky působící černobílé geometrické obrazce, ale pracoval i s barvou, studoval zvláště účinek komplementárních barev. V mnoha působivých protínajících se a do sebe se zavinujících paralelních tazích a křivkách se vlní a vibrují živé linie, které aktivují oko i mozek pozorovatele a z plochy obrazu činí neobyčejný vizuální zážitek. V pozdní etapě Vladislav Mirvald pracoval olejem na kartonu. Kompozice zborcených ploch, jehlanů, plášťů, kružnic, tečen a hranolů jsou charakterizovány jako barevná geometrická zátiší.

Samostatné výstavy (výběr)

1982 Vladislav Mirvald, Galerie Benedikta Rejta, Louny

1986 Vladislav Mirvald: Kresby, Divadlo hudby (Galerie Titanic), Olomouc

1993 Vladislav Mirvald, Dům umění města Brna, Brno

1994 Vladislav Mirvald, České muzeum výtvarných umění, Praha

2000 Vladislav Mirvald: KomplementárníGalerie Václava Špály, Praha a Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích

2010 Vladislav Mirvald, RetrospektivaVýstavní síň Masné krámy, Plzeň

2011 Vladislav Mirvald, Šedesátá / Sixties, Museum Kampa, Praha

2015 Vladislav Mirvald, Konstruktivní variaceMuseum Kampa, Praha

2019 Vladislav Mirvald, Museum Kampa, Praha

2019 Vladislav Mirvald, Smysl pro krajinu, Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem

2020 Mirvald vs. Gočár, Galerie AMB, Hradec Králové

2021 Vladislav Mirvald, Dnes přilétli špačkové, Galerie umění Karlovy Vary

2021 Kód Geometrie, Vladislav Mirvald a Jana Kaláb, Villa Pellé, Praha

2021 Mirvald 100, Vladislav Mirvald ze sbírek Galerie Benedikta Rejta, GBR Louny

2021 Vladislav Mirvald, Krajina, Galerie města Loun, Louny

 

Cylindrické (válcové) moiré, 1986 (1991)

tuš, karton, 45 x 33 cm

Archimédová spirála, 10. 6. 1979

tuš, karton, 45 x 33 cm

Moiré undulačních válců, 12. 6. 1979

tuš, karton, 45 x 33 cm

Geometrické kresby a zátiší

Složité pletivo čar a ploch na plátnech a kresbách Vladislava Mirvalda se v šedesátých letech dostalo do blízkosti hard-edge painting (malby ostrých hran) a klasiků geometrického a opto-kinetického umění, jakými byli například Victor Vasarely nebo Bridget Riley. Mirvald uvažoval o vztahu řádu a chaosu, vycházel z možností deskriptivní geometrie, která pracuje s trojrozměrností v ploše. Počítač na nic nepotřeboval, složitý geometrický svět měl v hlavě.

Nejstarší Mirvaldovy kresby z první poloviny šedesátých let mají ostré hrany, jsou založeny na rovnoběžkách, jejich směrech a meziprostorech mezi nimi. Později se zabýval kruhem, válcem a vlněním plochy. Charakteristické jsou vlnící se undulační válce. Motivy na plátnech, kartonu, či sololitu mohou být ukončené, koncentrické i stále probíhající – přesahují rám obrazu.

Některé křivky se rozvíjejí do téměř organických tvarů. Mnohé jsou konstruovány jako spirála. Základem je linie, která obíhá pevně daný ústřední bod a přitom se od tohoto bodu soustavně vzdaluje. Vzniká závit, helix, šroubovice, rozvlněné válce asociují klávesy klavíru probíhající oblým paralelním vesmírem.

Roseta, obraz s prázdným středem, svým názvem upomíná na gotická katedrální okna. Střed Rosety je posvátnou absolutní zónou. Nic neexistuje bez středu, kolem něhož se vše otáčí. Kolem jádra rotují částice, kolem Slunce planety, kolem galaktického středu spirálovitě víří galaxie. Prázdné místo je rezervoárem energie oscilující v centru dění.

Křivky a kombinace plných a prázdných ploch vytvářejí iluzi hloubky a prostoru. Přestože jsou obrazy jasnou plochou plátna napnutého na rámu, Mirvaldova soustava linií a meziprostorů je schopna oko oklamat a nechat ho vnímat neexistující pohyb. Autor si vybíral obvykle nejprotikladnější kontrasty – černou a bílou nebo komplementární barvy, jejichž kombinace vytvářejí optické a kinetické efekty. Obrazy s rovnoběžkami a moiré vibrují či způsobují vibrace na sítnici pozorovatele. Kmitání prověřuje vidění. Lidské oko a mozek mají problém s identifikací čar, ač je obraz statický, nejeví se tak.

Umělci se často inspirují posvátnou geometrií, božskou proporcí, zlatým řezem, Mirvaldovým zdrojem byla spíše geometrie užívaná světem lidí ve stavebnictví, strojírenství či typografii. Ovšem cicerové a garmondové kružnice, Archimedova spirála či cylindrické moiré jsou příbuzné představám vesmíru založeným na teoriích kmitů superstrun. Nejmenšími složkami světa nejsou body energie, ale úsečky či smyčky – struny. Jejich supersymetrie dovoluje sjednotit látku a záření.

Zátiší je mezi Mirvaldovými geometrickými pojmy slovem tradice. Autor se nezajímá o dočasnost a pomíjivost světa věcí ve smyslu nature morte či vanitas. Měl možná na mysli severský pojem stillleben – klidný život, čas pro tvorbu, pro přemýšlení. Geometrické kompozice tvarů, kruhů, hranolů, jehlanů i mnohostěnů zpřítomňují jevy běžné i zázračné, lom světla, zpomalení času v prostoru nebo gravitační pohyb vesmírných těles.                      

                                                                                                                                                                                                                            Martina Vítková

Zátiší s krychlí a mezikružím 17. IX. 2000

olej, karton

Zátiší: proužkované krychle X. 2000

olej, karton

Kulové plochy 1974

olej, karton